Den 7. - Ranthambore: Chyť tygra, když to dokážeš

Nevím, zda se dá těch pár hodin převalování na posteli nazvat spánkem, ale budíček ve 3:30 je neúprosný. Lubošovi let posunuli o pár hodin, tak v klidu, ač se vzpomínkami na street food, zůstává na hotelu. My ve čtyři ráno sedáme do taxíku a jedeme na letiště. Příští zastávka Jaipur. Necháváme za zády téměř 20ti milionovou megapoli a míříme si odpočinout do národního parku Ranthambore. Po přistání na letišti máme asi dvě hodiny na zotavenou a pak již vyrážíme s naším řidičem Nizamem na cestu. Krátkou zastávku máme u Patrika gate. Jenže je tu tolik svatebních párů a fotografů, že nám toto misto spíše otrevili, než že by se nám tu líbilo.

Další cesta trvá něco přes tři hodiny. A samotná jízda po zdejších dálnicích je zážitek. Musíte být připraveni v podstatě na všechno. Že je ve městě totální zmatek, už jsme pochopili, teď dostáváme řádnou lekci z jízdy mimo město. Situací, které se vymykají všemu, co lze nazvat bezpečností silničního provozu je tolik, že si začnete vlastně všímat, zda se vůbec něco dodržuje. Zde je základní výčet situací, které jsme za pár hodin zažili a které nám hlava nebere. Tak se pevně držte, jedeme totiž po dálnici:

1) Kráva na dálnici? Čemu se divíte, vždyť tu jsou všude a navíc mají vždy přednost. 

2) Auta v protisměru? Žádný problém, přece si nebudu zajíždět na nájezd, takhle je to rychlejší. 

3) Přechod pro chodce na dálnici? No tak samozřejmě. Stavět všude nadchody je neekonomické, takhle si navíc můžeme dát na dálnici i retardér, ať mají řidiči skokánek. 

4) Pasáček koz, vedoucí své stádo v protisměru na sjezdu z dálnice? Tak za prvé, kdo by do takové díry vůbec odbočoval? A navíc tudy vodím kozy od jakživa a to tu ani ještě nebyla dálnice. 

5) Jezdíme vždy v pomalém levém jízdním pruhu, zvlášť když jsem přeložený kamion (pokud jsem to ještě nezmínil, tak v Indii se jezdí vlevo)? Tady jsou vůbec nějaké jízdní pruhy? Vždyť my se sem vždycky nějak všichni vejdeme. 

6) Povoz s koňmi na dálnici? Jasně, je to přece vůz, který má také koňskou sílu. Nebo alespoň oslí. 

A tak se dá pokračovat ještě dlouhou dobu. My už ale sjíždíme z dálnice a přijíždíme do malého městečka, které slouží jako výchozí bod k návštěvám parku Ranthambore. Tam je možné se dostat buď v Jeepu, nebo v náklaďáků se sedadly, kterému se tu říká prostě a jednoduše can, tedy plechovka. 

Ještě před branami parku si nás prohlíží oblíbená pochoutka zdejších tygrů antilopa Nilgau. Osobně doufám, že jsem si všechny názvy místní fauny správně zapamatoval a případně prosím přírodovědce o korekci. Park, jako takový patří mezi nejznámější v celé Indi. Dřive sloužil jako oblíbená honitba pro zdejší mahárádži, nyní jen však jeho účel daleko bohulibější. Hlavní náplní parku je totiž ochrana divoké zvěře, zejména tedy tygrů. A teď už se prosím ztište, jedeme na zvířátka. 

Antilopa Nilgau - někdy se jí tu prý říká modrá kráva. 

Sýček brahmínský - malá sova, která si nás prohlížela z uctivé vzdálenosti. 

Alexandr malý - zelený papoušek s výrazně červeným zobákem. 

Sambar indický - jeden z mnoha zástupců jelenovitých, jež obývají zdejší hvozdy. 

Straka toulavá - krásně do oranžova zbarvený pták, který je zároveň neuvěřitelně drzý a neměl problém přistát za kus žvance komukoli na hlavě. A pak prý divoká zvěř. 

Langur šedý - normální opice, místní si jich tu vůbec nevšímají, tak co to fotíš ty divný bílý člověče? 

Bulbul šupinkový - takový náš přerostlý černý vrabec s čírem na hlavě. 

Čáp bělokrký - líbí se mu u zdejších mokřadů. 

Kormorán velký - toho můžeme vidět klidně i u nás doma. 

Krokodýl - jeden z důvodů, proč tu není rozumné jen tak vystupovat z auta. 

Axis indický - puntíkatý drobný jelen, kterému bylo úplně jedno, že kolem něj rachotí naše hlučná plechovka a klidně se dál věnoval pojídání místní flóry. 

Veverka Indická - všudypřítomné roztomilé zvířátko, které tu potkáváme téměř všude. Tady se nechaly krmit téměř z ruky. 

Páv - pyšný to obyvatel zdejších lesů.

Blábol pralesní - už jen to jeho jméno vyvolává úsměv. 

No viděli jsme spoustu dalších zvířátek třídy savců, ptáků i plazů, které jsme kolikrát ani nestihli vyfotit a jen si užívali nádheru divoké zvěře v jejich přirozeném prostředí. Přesto jsme lehce zklamáni, protože tygra, krále zdejší džungle, jsme neviděli a zůstal před námi ukryt v zelených hlubinách. Aspoň máme důvod k tomu se sem vrátit. Už se blížíme k hlavní bráně ven z parku a v tom najednou plechovka s trhnutím zastaví a přímo před námi po cestě, nějakých 4-5metrů od nás, si vykračuje klidnou chůzí král džungle a největší kočkovitá šelma na světě Tygr Indický. Naše přítomnost mu vůbec nevadí. Naplánoval si trasu podél cesty a tak ho můžeme sledovat ještě několik dalších minut. Během té doby se bohužel informace o výskytu tygra rozkřikla a tak ho společně s námi sleduje zároveň dalších 20 výprav a na prašné cestě vzniká dost slušný zmatek. Po nějaké době to kočičku už přítomnost a hluk tolik aut a lidí začne obtěžovat a tak změní kurz a zmizí hluboko v džungli. Musíme přiznat, že pozorovat tygra v jeho domácím prostředí je skutečně neopakovatelný zážitek. 

Cestou na hotel se do naší party pokusí přidat malé tele, ale odmítlo nastoupit do auta, takže jsme stále ve třech. U hotelu se rozloučíme s Nizamem a těšíme se na zítřek, kdy náš jeho bratr vezme na prohlídku perly Rádžasthánu města Jaipur.