Snad budeme mít příště šťastnější ruku.
Shakeer je náš dnešní průvodce a řidič v jedné osobě. A také bratr našeho včerejšího řidiče.
První místo, které navštívíme v hlavním městě státu Rádžasthánu Jaipuru, je Městský palác. Ten z části funguje jako muzeum a zbytek paláce obývá Jaipurská královská rodina. Jen její osobní služebnictvo čítá na 500 osob. V paláci se zrovna chystá nějaká sláva, protože všude jsou nataženy červené koberce, které jsou z obou stran obsypány pruhy okvětních lístků. Asi věděli, že přijedeme my a chystají oslavu.
Muzea a obchody jsou umístěny v jednotlivých palácích, či částech hradeb. Najdeme zde muzeum věnované textilu, zbraním, fotografii, nebo transportu. Nás hned po zbraních nejvíce zaujala expozice transportu. Jsou tu historická nosítka pro mahárádži, koňské povozy, ale nás nejvíce zaujmou dvě věci. Kočár za slona a obřadní brnění pro slona. Bohužel tu opět není možné fotit, ale představte si kroužkovou zbroj, která je podšitá červenou látkou a kryje kromě těla i uši a chobot slona. Váhu tam nikde napsanou nemají, ale asi to bude slušných pár metráků.
Hned vedle paláce je místo s názvem Jantar Mantar. Jedná se v podstatě historickou observatoř. Takhle to dopadne, když vás baví astronomie, jste král a neřešíte peníze. Stojí to tu bez mála 300 let a je to neuvěřitelně přesné. Nejen, že tu jsou největší sluneční hodiny na světě, které dokáží měřit čas až na vteřiny, ale jsou tu další přístroje, které dokáží zaměřit mnoho dalších astronomických objektů. Slunečních hodin je tu několik a ty nejpresnější mají odchylku pouhých 20vteřin. Neuvěřitelná přesnost na kus zdi a pár čárek na mramoru, to snad musí uznat každý. Na to, že původně jsme uvažovali, že sem vůbec nepůjdeme, tak nakonec tohle je mnohem lepší, než celý palác vedle.
Cestou do pevnosti Amber fort zastavujeme u jezera s výhledem na ostrovní palác Jal Mahal u kterého nás svou přítomností obšťastní i drobný ledňáček.
Amber fort je podobně jako mnoho jiných památek, které jsou pod seznamem UNESCO, v obložení davů. Prodejci se snaží udat své cetky, stánkaři zvou na zaručeně čerstvé pochutiny, parkoviště narvané k prasknutí a množství pseudoprůvodců loví své amanty na ten nejlepší odborný výklad o zdejším místě. Nesmím zapomenout na žebráky. Těžko říct, jestli skutečně mají tak hluboko do kapsy, nebo jen hrají na city. Shakeer rozmění 50 rupií a některé z nich sám podělí. Na pevnost je potřeba vystoupat dlážděnou cestou plnou dalších prodejců zboží nevalné kvality a přemrštěné ceny. Když konečně vystoupáme na první hradní nádvoří, nebo jak se plácek, na kterém stojíme, dá nazvat, stane se něco, co jsme ještě v takové míře nezažili. Naše Bollywoodská hvězda zaujme školní výlet a když reaguje na pozdrav, obklopí ho ze všech stran a všichni radostně a hlasitě štěbetají. Ti šťastnější ukořistí společné selfíčko. To už tam je ale fronta a v zástupu čekají celé rodiny na možnost vyfotit se, nebo alespoň své potomstvo, ve společnosti vysokého bílého muže s dlouhými vlasy. Když vidíme frontu na vstup, tak se domluvíme, že se podíváme pouze na vyhlídku, uděláme pár fotek a vracíme se zpět dolů.
Po hrátky se slony nakoupíme pár drobností na památku a přesouváme se na letiště. Dnes budeme mít noční přelet do Aurangabadu s mezipřistáním v Bombaji, takže toho opět moc nenaspíme. Loučíme se s dnešním skvělým řidičem a společníkem Shakeerem a pokud někdy v budoucnu navštívíme opět Jaipur, využijeme jeho služeb.
Komentáře
Okomentovat