Tak a je to tu. Náš poslední den v Bombaji i celé Indii. Náš poslední den dovolené. Zítra už jen letiště a návrat do Evropy. A my nemáme ještě jednu důležitou věc a tou je vlajka. Ale ať jsme se snažili ptát všude možně, tak jen tak sehnat Indickou vlajku se nám nedaří. Chceme ještě navštívit jeden park tady v Bombaji, jehož součástí jsou i jeskyně Kantheri a světe div se, kousek od nádraží směrem k jeskyním je podnik, který vypadá, že vlajky prodává. Naplánujeme tedy cestu, skočíme do metra, po jedné stanici vystoupíme a jdeme na vlak. Jako obvykle nasedneme pohodlně až do třetího a jedeme až na konečnou s názvem Borivali. Bohužel je to courák, takže stavíme v každé díře, ale jelikož sedíme, tak nám to tolik nevadí. K prodejně vlajek je to něco přes kilometr a většina cesty se dá jít nadchodem, tak volíme tuto cestu. Je to něco jako nadzemka pro pěší. Dole se člověk motá v davu, vyhýbá se prodejcům, přechází nebezpečné silnice a tady nahoře vše jen pozorujeme z nadhledu. Asi třetina cesty už bohužel je opět po normálních ulicích, takže si to užijeme. Když se blížíme k místu, kde má být prodejna, tak vlastně nic nenajdeme. Občas má holt Google chybu, nebo firma skončí a nějaký čas to ale v mapách ještě je. Když už chceme odejít, zastaví nás ochranka jednoho z domů a ptá se, co tam hledáme. Když vysvětlíme situaci, posílá nás někam do slumu a že to už najdeme. A opravdu, jdeme po cedulích, až k prodejně, ne moment, k továrně na vlajky. Tady se všechny vyrábí. Tak to se nám ještě nestalo, kupovat vlajku přímo u výrobce. S majitelem prohodíme pár vět, kupujeme vlajku, popřejeme si vzájemně hodně štěstí a odcházíme.
Odsud je to ještě asi 3km do parku, tak bereme tuktuk a za pár minut jsme tam. Tady máme několik možností, jak se dostat k jeskyním. Buď se dá jít pěšky, nebo zde jezdí autobus, mikrobus, případně asi pro ekology golfový vozík, no a nebo se dá zvolit ta nejblbější možnost a tou je půjčit si kolo. Takže asi uhodnete, jako variantu volíme my a za pár minut už při teplotě přesahující 34 stupňů, na rozvrzaných vehiklech bez přehazovačky, které sotva brzdí a mají podhuštěné gumy, šlapeme do kopce k jeskyním. Je to přibližně 7km a když už si říkáte, že nemůže být hůře, projede kolem nás autobus a kromě prachu je za ním ještě dlouho cítit zápach naftového motoru. Po příjezdu pod schody do jeskyní Kantheri nejdříve koupíme litrovku vody, ta se vypaří snad dříve, než se stihneme napít, tak kupujeme rovnou ještě jednu a jdeme hledat úschovnu kol. Bezzubý stařík se na nás usmívá a ukazuje, že nám je pohlídá. Jiná možnost stejně není, tak mu dáme po 3Kč za kolo, zaplatíme vstupné, pozdravíme se se zdejší rodinkou opičáků a šplháme k jeskyním.
Místo je opravdu krásné a stojí za návštěvu. Jedná se o soubor 109 jeskyní, od svatyní, přes jídelny a posluchárny, až po obytné cely mnichů. Teprve když vyšplháme úplně na vrchol a přírodní klimatizace trošku rozežene rozpálený vzduch, vychutnáváme si výhledy na okolní rezervaci, kde kromě opic a jelenovité zvěře, žijí také levharti a hadi. Za zmínku určitě stojí i výhledy na celou Bombaj. Takhle zdálky se na ni kouká moc hezky. Ještě chvíli se kocháme a pak nás čeká opět 7 km zpět do základního tábora. Na prohlídku zdejší fauny nějak už v tom horku ani nemáme náladu a raději zamíříme zpět k metru a na hotel.
Komentáře
Okomentovat