Den 14. - Káthmándú: město mnoha kultur

Dnes máme v plánu další průzkum Káthmándú. Jelikož řidiči moc nerozumíme, vedou naše první kroky opět na náměstí Durbar. Tentokrát nás však u vchodu zastaví, že si musíme koupit lístek. Cena 1000 rupií, tedy necelých 200 Kč za osobu za něco, co už jsme včera viděli a asi omylem zadarmo, nám připadá zbytečná, jelikož nás čeká podobných míst ještě několik a tak raději projdeme další kousek města místy, které jsme ještě nenavštívili. Na některých domech jsou do dnes patrné následky zemětřesení v roce 2015 a proluky v blocích domů jsou smutnými pomníky tohoto neštěstí. 

My se dostáváme kousek dál na náměstí Patan Darbar. Tady stojí několik hinduistických chrámů, do kterých však nesmí turisté. Kam však můžeme je královský palác. Zde je možné projít téměř celý palác, který má několik budov a tři nádvoří. Každé je něčím specifické. Uprostřed jednoho je zvláštní studna, na jiném je malý chrám a na posledním něco jako zvonice. Uvnitř budov paláců jsou pak muzea věnována architektuře, náboženství, nebo třeba jak probíhala rekonstrukce po zemětřesení. Máme štěstí, že jsme tu poměrně brzy a tak si v klidu můžeme vše prohlédnout. V klidu také díky tomu, že jsme odmítli služby několika průvodců, kterými se to v okolí jen hemží a lákají své oběti do sítí různými způsoby. Na nás si ale nepřijdou. 

Nedaleko od hlavního náměstí je mezi domy ukryt a musíme ho trošku hledat, Zlatý buddhistický chrám. Tato 800 let stará pagoda prochází právě rekonstrukcí, takže při vstupu dovnitř musíme podlézt štafle. Na malém nádvoří tu stojí chrám celý ze zlata a ve vedlejší budově je klášter a modlitebna. Vlastně nechápeme, jak se to sem vůbec vejde. Když se dostatečně pokocháme, tak se vracíme zpět kolem paláce k autu a přejíždíme tentokrát k místu posvátnému pro hinduisty. 

Chrám Pašupatináth leží na břehy řeky Bágmatí. Ta je přítokem Gangy a to samotné ji předurčuje, že je posvátná. Zdejší místo podobně jako Váránasí v Indii slouží ke kremacím zesnulých na hranicích na břehu reky. Jejich popel je pak vhozen do vody a dostane se až do samotné Gangy.

My máme možnost vidět z protějšího břehu říčky jednak již hořící hranici, ale též celý postup před jejím zapálením. Obřadu se účastní celá rodina. Zesnulému nejdříve omyjí nohy, pak každý z členů rodiny z dlaní ukápne trošku vody z posvátné řeky na jeho obličej. Nakonec ho zabalí do několika vrstev látky, přivážou na bambusová nosítka a na těch pak tělo přenesou na hranici. Jelikož vidíme, že se chystají v okolí další obřady a fronta je dlouhá, necháme raději toto ponuré místo za sebou a jdeme se podívat ještě po okolí.

Pokud jsme se ve Váránasí setkali s členy kontroverzní sekty Aghoriů více méně nevědomky, tak tady jich potkáváme hned několik přímo v kontaktní vzdálenosti. Někteří se fotí s turisty, jiní si upravují svůj kutloch, který si udělali v jednom z okolních chrámků a nebo jen tak sedí a rozjímají o věcech duchovních. Domnívám se, že kdyby turisté, jež si s nimi dělají selfie, věděli, co jsou zač, tak se těmto stvořením obloukem vyhnou. Zajímavostí je, že ačkoliv pojídají lidské maso, považuji se za čisté vegetariány. V okolí chrámů se pak koncentrují žebráci s různým tělesným poškozením a tím ještě násobí jeho temnou atmosféru. Na další prohlídku ani návštěvu chrámu už tak nemáme sílu a vracíme se k autu, které nás dostane na poslední dnešní památku a tou je Buddhova stúpa.

Tato stúpa, které se také říká Boudhanath údajně uchovává relikvie Buddhy. Její výška je 36 metrů a její historie sahá až do 5.století. V okolí stůpy pak vzniklo na 50 různých klášterů, které vytvořili kolem kruhovou hradbu. Avšak v současné době slouží spíše jako kavárny, restaurace, či prodejní krámky s turistickým zbožím. My máme také už docela hlad, tak vylezeme na terasu jednoho z domů, kde se nachází střešní restaurace s výhledem na celé místo a dáváme si pozdní oběd. A jelikož nás dnes již nic zásadního nečeká, vracíme se po obědě zpátky na hotel, kde zbytek odpoledne trošku lelkujeme a odpočíváme. Zítra je před námi Nagarkot, další z malebných vrcholů v okolní krajině.