Den 2. - Bodhgaja: místo, kde princ Siddhártha k osvícení přišel

Budíček v 6 hodin ráno nedělá dobře asi nikomu, ale když je k tomu neděle a vy máte dovolenou, tak to už musíte mít opravdu závažný důvod, proč vstávat. No a my ho máme. Jedeme totiž na místo, kde princ Siddhártha, ze kterého se později stal Buddha, došel k osvícení. Na recepci na nás čeká náš dnešní průvodce Anmol, takže nemusíme cestu k autu hledat sami. Sám se přiznal, že ačkoliv pochází z Váránasí, tak docela bloudil, než našel náš hotel. Řidič Vijay toho během 6ti hodinové jízdy moc nenamluví, za to dokonale předvádí v nepřehledné dopravě své řidičské umění. Jízda v protisměru, předjíždění tu z leva, tu z prava, když se nevejdeme na silnici, tak není problém to vzít i lehce mimo ní. No už samotná jízda je velký zážitek. Domlouváme se, že cestou zastavíme na nějakou snídani. Ono ale najít dobrou restauraci po cestě, která bude čistá a dobře v ní vaří, není úplně jednoduché. Snídáme tedy až v 11:00 a značně vyhladovění do sebe soukáme vejce a podivné bramborové placky s kari. Chutnají opravdu dobře. Zapíjíme to opět přeslazeným čajem se zázvorem. Posilněni pokračujeme v cestě. Podél silnice a někdy i na domech jsou přilepené podivné placky. Po bližším prozkoumání zjišťujeme, že se jedná o kravská lejna, ze kterých tu místní ženy rukama tvarují placky. Ty pak rozloží na sluníčku, nebo je přilepí na zeď domu. Po usušení na nich v kuchyni připravují jídlo. Jestli je pak více posvěcené, tím si nejsme jistí, i když krávy tu mají opravdu ve velké úctě. 

My konečně přijíždíme do Bodhgaji. Města s mnoha buddhistickými chrámy z celého světa s jedním centrálním a nejdůležitějším chrámem Mahábodhí. Pouze o pár dnů se mijíme s Dalajlámou, který tu před pár dny vyučoval své následovníky, protože právě na tomto místě pod stromem Bodhi princ Siddhártha došel k osvícení a stal se z něj Buddha. K chrámu si nesmíme vzít mobilní telefon a musíme ho nechat před brankou, takže nemáme žádnou fotku. Tedy abych byl přesný, jednu fotku přece jen máme. Za mírný poplatek tam fungovala fotografická služba a tak jsme se nechali alespoň profesionálně vyfotit. No profesionálně, to se asi úplně říct nedá, ale je to jediná fotka kterou z toho místa máme. Celý zážitek tak zůstává zejména v našich nitrech. Strom bodhi, který zde roste, také není původní. Je vypěstovaný z výhonku stromu, který roste v Anuradhapuře na Srí Lance. Ten původní je a je také nejstarším, člověkem zasazeným, stromem na světě. Zdejší buddhistický kněz s námi provede obřad a zbaví nás tak všeho zlého a všech starostí, jež nás trápí. Také nás zbaví i několika bankovek, ale ty si nemůže vzít do ruky, tak mu je musíme vložit do knihy co má v ruce. Jakmile zajdeme za roh, mizí bankovky v jeho kapse. Snad se aspoň dostanou potřebným, jak nám říkal. 

Díky tomu, jak je pro buddhisty toto místo důležité, jsou i v chrámy v okolí náležitě bohatě zdobené. Ať je to chrám Tibetský, Thajský, Japonský, Čínský nebo z jakékoli jiné země. Všechny ani nestihneme z časových důvodů navštívit. Všude v okolí je velký počet lidí, ulice jsou plné stánků se suvenýry, rychlým občerstvením, nápoji, ovocem a v celém tom mumraji se motají tuktuky, motorky a rikši. Na volném pozemku, který vypadá spíše jako skládka, se pasou vesele krávy. Nemít tu průvodce, tak se asi rychle ztratíme. Naštěstí se tu vyzná a doporučí nám zaručeně "nejlepšího" prodejce na suvenýry ve městě. Ze slušnosti pořídíme figurku usměvavého Buddhy a jdeme na oběd. Tady se asi i průvodce spletl, protože po jídle nám sám říká, ať nedáváme žádné spropitné, protože to nestálo za nic. Ještě domlouváme, že nám sežene řízky z posvátného stromu Bodhi. Bere si od nás peníze, prý na úplatek pro ochranku stromu a někam mizí. O pár minut později se s úsměvem blíží a třímá v ruce 2 větvičky. Zdá se skutečně jedná o pravý strom Buddhy, nebo to utrhl z nějakého jiného, kterých je v okolí mnoho těžko soudit. My věříme, že to je pravý strom. Ale vy výsledku je to jedno, protože všechny stejně pocházejí z toho původního na Srí Lance a ten pochází z toho úplně prvního a původního, tady v Bodhgaje. 

Po celodenním duchovním obohacení a ne zcela valném jídle nás čeká opět dlouhá a náročná cesta zpět do Váránasí. Řidič zaslouží metál, protože ačkoliv je provoz opravdu příšerný a na dálnici je totální kolaps zejména těžkých náklaďáků, on nás tímto provozem a za stálého, téměř nepřerušovaného troubení dostává za 6 hodin zpět na hotel. Někteří členové výpravy si i lehce cestou pospali, tak nám zbývá ještě troška energie na návštěvu nočního ghátu. Sice trošku poprchává, ale nám to nevadí. V noci působí celé místo i město ještě více démonicky. Díky počasí se obyvatelé bez vlastních příbytků stahují pod jakékoliv balkónky, chodbičky či přístřešky, aby na ně nepršelo, takže cestou ke Ganze občas někoho překročíme, nebo o něj zakopneme. Nepříjemné zavrčení nám aspoň dává jistotu, že to není jen tělo připravené na zítřejší kremaci. Podle zápachu se to totiž úplně poznat nedá. Uděláme pár fotek na potemnělém schodišti, nasajeme mystickou atmosféru tohoto místa, kde tisíce let nikdy nevyhasl oheň kremací a raději si jdeme odpočinout před zítřkem. Opět nás čekám výlet s Anmolem, tentokrát však přímo zde ve Váránasí a po nejbližším okolí.