Den 13. - Chadragiri: náš první vrchol Himálaj

V hotelu si dáváme alespoň vajíčka s toustem a vyrážíme na túru. Bereme si raději průvodce a to z několika důvodů. Cesty tu prakticky nejsou vůbec značené a tak to chce znalosti, kudy je a kudy není možné projít a také neznalost jungle může být nebezpečná. Žijí zde například leopardi a ruku na srdce, úplně se nepotřebujeme potkat s takovou místní číčou. První nedorozumění, kdy nás odvezl na lanovku, ale my chtěli jít pěšky, jsme si vyjasnili a už stoupáme na vrchol hory Changragiri. Cesta prudce stoupá vzhůru jinak neprostupným terénem a v těch nejstrmějších částech jsou úzké kamenné schody. Z počátku jdeme džunglí, ale postupně se dostáváme nad vrcholky stromů a pod sebou máme nádherné výhledy jak na údolí Káthmándú, tak na Himálaj za ním. Přesně tohle jsme toužili zažít a vidět. Ani skutečnost, že náš průvodce nechal v autě vodu a tím pádem vypil z části tu naši, nám to nezkazila. Celkově nastoupáme na 3km 1080 výškových metrů. To je pro představu přibližně 360 pater. 

Vrchol hory je 2551 metrů, tedy o něco méně než Lomnický Štít a my ho úspěšně zdolali. Na vrcholu je hinduistický chrám a díky tomu, že sem jede z údolí lanovka, tak je tu celkem rušno. Po svých jsme to šli jen my a cestou jsme předběhli 6 mladých učitelek z Norska, které tu zdarma vyučují na školách. Jak chrám samotný, tak dech beroucí výhledy na Himálaj nás tak uchvátily, že jsme úplně zapomněli na oběd. Podařilo se nám i na malou chvilku spatřit mocný Everest, ale mraky ho opět rychle zahalily. Abychom toho stihli více, volíme cestu zpět lanovkou a pokračujeme k Opičímu chrámu. 

Přesněji řečeno se chrám jmenuje Svajambhúnáth, což v tibetštině znamená Vznešené stromy, ale tady mu tak nikdo neříká. Opičí chrám si svůj název vysloužil díky velkému množství opic, které zde žijí. Musíme si tak opět dávat pozor na své věci a kolikrát i kam šlapeme. Na samotném chrámu, nebo chcete-li správně stúpě, jsou vyobrazeny oči, které hledí do údolí Káthmándú a říká se o nich, že jsou to oči samotného Buddhy. Nos pak je nepálský tvar číslice jedna a má symbolizovat pouze jednu možnost, jak dosáhnout osvícení buddhistickou cestou. A červená skvrna nad párem očí značí třetí oko boha Shivy. Stúpa nemá uši, protože lidé věří, že Buddhu nezajímají modlitby, které ho vychvalují. 

Cestu zpět na hotel volíme přes náměstí Durbar, které je plné nádherných starých chrámů a paláců. Většina z nich byla těžce poškozena během silného zemětřesení v roce 2015. Naštěstí se podařilo velkou část opět rekonstruovat a my se tak můžeme kochat těmito historickými skvosty. Snad ani nejde popsat, do jakého detailu jsou jednotlivé řezby na výzdobě paláců provedeny.

V Thamelu si pak dáváme večeři v místním bistru, které nám průvodce Subba doporučil jako ověřené a vracíme se unavení zpět na hotel. Zítra máme lehce odpočinkový den, čeká nás prohlídka dalších památek Káthmándú.