Jak už název napovídá, cílem dnešního letu je Káthmándú v Nepálu. Letíme sice až v poledne, ale i tak vyrážíme na letiště v půl šesté ráno tuktukem. Domlouváme cenu 300 rupií a když jsme na cestě, tak se tuktukář ptá, které letiště. Když řekneme, že mezinárodní, tak začne scéna jak z Národního divadla, chytá se za hlavu, že to je mnohem dál a že to bude dražší. Holt tento živočišný druh je snad všude na světě stejný. Rozdíl je ve skutečnosti asi tři km. No chce 500 rupií. Rozdíl je tedy 85 Kč proti 140 Kč. Tak když mu to udělá radost. Navíc kdo se chce po ránu hádat kvůli 55 Kč. Ona si ho karma dožene. Důležité je, že jsme na letišti včas a můžeme se odbavit. Letištěm v Bombaji projde ročně až 40milionů cestujících a tomu odpovídá i velikost terminálu a vzdálenosti ke gatům.
Naše letadlo má drobné zpoždění, ale jinak vše proběhne bez problémů a po dvou hodinách letu přistáváme v Káthmándú. Už výhled z okna letadla na majestátní velehory nás uchvátil. Po přistání se snažíme vyřídit víza. Funguje to tak, že se zaregistrujete přes elektronický kiosek, pak zaplatíte na přepážce a s tímto potvrzením dostanete vízum od celníka. Bohužel kiosky obsadila skupina japonských důchodců a evidentně si moc neví rady. Letištní WiFi však funguje parádně a tak na ceduli skenujeme QR kód a celý formulář vyplníme v mobilu. Pak už vše běží jak na drátkách. Vyzvedáváme zavazadla, kupujeme SIM s 15Gb dat za 4,5 USD a vycházíme před letištní halu, kde na nás čeká pán s cedulí s naším jménem, který nás odveze až do hotelu.
Je pozdě odpoledne a nic zásadního v plánu nemáme, tak se jdeme projít kousek do města, konkrétně do čtvrti Thamel. Jedná se vlastně o takové srdce Káthmándú, plné obchůdků, barů a restaurací. Dá se tu pořídít téměř vše. Od kovových řemeslných výrobků, přes kašmírové výrobky a výrobky z ovčí, či jačí vlny, až po outdoorové vybavení světových značek určeného pro zdolávání náročných himálajských vrcholů. Jen některé věci vypadají trošku použitě. No prý není sezóna. Několikrát se také setkáme s nabídkou lehkých drog. Holt jak říkám, dá se tu sehnat téměř vše.
My zajdeme ještě kousek od centra, kde se nachází obchůdek s vybavením pro skauty, dáme rychlou večeři a vracíme se potemnělými uličkami zpět na hotel. Ještě tedy je potřeba překonat hlavní třídu, což je samo o sobě dost náročné. Auta je zdi z obou stran, navíc stejně jako v Indii po té špatné a v několika pruzích. Přechody pro chodce neexistují a jediný nadchod, co jsme našli je zamčený. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se vkročit do hustého provozu a doufat, že se bezpečně dostaneme na druhou stranu. Je to jak preplavat řeku plnou krokodýlů. Ale dáváme to. Na zítřek máme naplánovaný náš první trek v Himálajích, tak si chceme pořádně odpočinout.
🇳🇵
OdpovědětVymazat