Den 9. - Ajanta: na skok do dávných věků Indického starověku

Odlet 00:20 směr Bombaj, další 5:00 směr Aurangabad. Zapomněl jsem rezervovat dopravu do národního parku a rezervaci dělám až kolem 23h na letišti. A světe div se, nikdo už neodpovídá. No tak tohle bude ještě zajímavé. Během mezipřistání žádná změna a telefon stále vypnutý. Zprávy svítí jako nedoručené. Tak maximálně si vezme na letišti taxi a vymyslíme jiný program. Po přistání je tu celkem obvyklé, že operátor si dává na čas s přihlášením do sítě. My už máme zavazadla u sebe a pořád nic. Pak se mi podaří konečně přihlásit k síti a přijdou první zprávy. Dopravce s námi počítá a vyzvedne nás na letišti. Všem se nám fakt ulevilo. Ptá se kdy přistaneme, tak mu volám, že jsme právě přistáli a on, že tam bude za pár minut. Skvělé, tak tohle byl trochu adrenalin, ale klaplo to a my se můžeme těšit na jeskyně Ajanta.

U vchodu zakoupíme lístky a vcházíme do areálu, kde se jeskyně nachází. Zatím tedy žádnou nevidíme, ale určitě tu někde budou. Opět chvilka nepozornosti a nesoustředění a už si nás vede místní pseudoprůvodce, jako čerstvě ulovenou kořist. Když po pár minutách pochopíme, že jeho role je maximálně říct nám, kde si máme sundat boty a ty nám pak hlídá, už je pozdě ho poslat pryč. Nějak to s ním přežijeme.

Jeskyně Ajanta vznikaly v dobách od 2 století před naším letopočtem přibližně do 5. století našeho letopočtu. Jedná se o soubor dvaceti devíti buddhistických svatyní a klášterů vytesaných přímo do skály nad údolím říčky Ajanta. Jeskyně jsou v současném stavu hlavně proto, že se na ně zapomnělo. Po dlouhých staletích je znovu objevil britský koloniální důstojník John Smith, při lovy tygrů. Nejvzácnější ze všeho jsou pak barevně malované fresky, které znázorňují život i předchozí životy Buddhy. Snad se nám podařilo alespoň částečně tu nádheru zachytit a zprostředkovat.