Den 10. Ellora: tohle je opravdový div světa

Ráno v hotelu sousedícím s Wine shopem, který se zdá, že snad nikdy nezavírá, uděláme check out, ale věci necháme tady a odjíždíme do jeskyní Ellora. Tento komplex jeskyní může být trošku srovnáván s Ajantou, kterou jsme navštívili včera, ale je zde mnoho odlišnosti. Jeskyní je tu více než 100 a z toho 34 přístupných, Ajanta jich má pouze 29. Zdejší jeskyně nejsou malované, Ajanta je známá právě kvůli freskám. Jsou zde celkem tři různá náboženství, v Ajantě je pouze buddhismus. Tady jsou ještě hinduistické a džinistické. O džinismu se přiznám vlastně nic nevím, tak jsem musel trošku zagooglit. Jedná se o vyznání, kdy džinisté se vzdají všeho světského a jsou větrem odění, tedy úplně nazí. Mohu však býti i bílé odění, to pak nosí roucho. Základní myšlenkou je nenásilí vůči čemukoliv živému. Džinista než usedne na zem, tak pod sebou zamete, aby ani nejmenšího tvora neusmrtil. Myslím, že bývalý pan prezident je má nejspíš v oblibě, jelikož pokaždé když jdou číst svaté písmo, vysloví jméno jejich idolu a učitele z druhého století n.l. mnicha Kundakundy. 

Nicméně tím, že jsou všechny svatyně a kláštery tak blízko sebe, tak je to jasný důkaz o náboženské svobodě a harmonii starověké Indie. Když tak prolézáme někdy i několikapatrové jeskyně, tak vlastně vůbec nechápeme, jak v pradávných dobách tohle celé vzniklo a jak úžasnou věc právě vidíme. Vše je vytesáno do čedičové skály a vlastně z jednoho kusu. 

S otevřenou pusou pak zůstaneme zírat na ten nejúžasnější chrám zdejšího komplexu, chrám Kailasa. Megalit vytesaný z útesu je považován za jeden z nejpozoruhodnějších jeskynních chrámů na světě kvůli své velikosti, architektuře a sochařskému zpracování. Jsou tu obří sloupy, sochy slonů a hluboko do skály po obvodu chrámu jsou vytesany prostory kláštera. Uvnitř chrámu je velká hala a svatyně se sloupovou síni. Dovoluji si hlasovat pro úpravu 7 nových divů světa. Klidně vyškrtněme Taj Mahal a místo něj dáme tento nádherný chrám z jediného kusu skály. Ještě doplním, že chrám vznikal postupně výkopy zhora dolů, nikoliv hloubením zepředu. Architekt tak musel přesně předem vědět, jak bude finální dílo vypadat. 

V porovnání s tímto jsou další jeskyně jen prosté a nijak výrazné až na poslední do které se stoupá po prudkých kamenných schodech a jejíž hala má plochu přibližně hokejového stadionu. Odtud se vracíme zpět na parkoviště a jelikož začíná být opravdu vedro, které evidentně nevadí všudypřítomným makakům a langurům, uvažujeme o dalším plánů. Původně plánované památky nakonec vynecháme a vyrážíme do malé městské Zoo. 

V Zoo je snad jediné místo v celé Indii, kde po nás nechtějí navýšené vstupné, protože jsme cizinci. No popravdě jich sem asi moc nechodí. Výběhy už něco pamatují, ale prý se staví kousek za městem nová zoo, tak snad zvířátka nebudou v těchto podmínkách dlouho drženy. Za zmínku stojí aktivní ochrana tygrů, kteří zde mají speciální výběhy i péči a evidentně se jim tu daří velmi dobře. Jinak jsou tu podobná zvířata jako jsme viděli na safari v Ranthambore. Navíc je jen emu, dikobraz, šakal a antilopa. 

Pak už míříme rovnou na hotel, kde se dáme jakž takž dohromady a čekáme na večer. Odtud totiž vyrážíme krátce před půlnocí nočním spacím autobusem do Bombaje. Pánové, tak to bude jízda.